Když jsme se rozhodli, že si pořídíme psa, měla jsem strach. Flati se mi strašně moc líbily už dlouho, ale víc jsem žádného neznala. Měla jsem všechno načtené z internetu a díky tomu jsem byla, tak říkajíc, připravená na nejhorší. V diskuzích i na různých osobních stránkách flatů se píše, že flat je velice časově náročné plemeno, že se musí hlavně psychicky zaměstnat a že kratší každodenní procházky nestačí. Jaký já měla strach a možná jsem tak trošku doufala, že páníček (větší realista) tento nápad zarazí. Nezarazil a já jsem strašně ráda, že tu naši šílenou flatku máme:-) Už fakt, že při výběru v CHS, jako jediná, skočila do kbelíku s vodou, nás měl varovat. Angie je prostě nespoutaná střela, duší (a vlastně i vzhledem) štěnětem. Přesto jsem čekala, že to bude horší.

 

Ze začátku jsme byli tvrdí, celou první noc, kterou u nás strávila, jsme ji nechali kňučet. Nikdo ji nešel utěšit. Myslím ale, že tato tvrdá škola pro nás všechny byla dobrá, nepamatuju si, že by od té doby po nás Angie ještě někdy tesknila. Ano, je to mrča a máme ji doma pořád za zadkem, když ale doma nejsme, je v klidu. Také první asi měsíc pobytu u nás, vůbec nesměla do domu... no co vám budu povídat, teď s náma lehává v obýváku na gauči a někdy dokonce i v ložnici v posteli. Získala si nás. Ano, kolikrát je to náročné a ne vždy se nám na tu procházku chce, ale když pak vidím, jak Angie šťastně běhá nebo na mě někde schovaná číhá a pak s šíleným výrazem přiběhne/vyskočí na mě/, nelituji, že jsme si ji pořídili. Možná také máme štěstí, že Angie je klidnější povahy. Říkáme jí sice občas Conan ničitel - to když nám například shodila vánoční stromek a rozkousala plno ozdob - ale jinak je opravdu zlatá.

 

Už tolik nechodíme do hospody nebo do kina. Zato chodíme každý den na procházky, což na mě mělo blahodárný vliv. Od doby, co máme Angie jsem nebyla prakticky nemocná, imunita se posílila a člověk je tak nějak odolnější. Ano, máme doma nepořádek /v bytě se psem se prostě NEDÁ uklidit/ a neustále z jídla taháme psí chlupy, ale z mého pohledu to za to stojí. Z tohoto pohledu flat není vhodný pes do bytu, kdo chce mít pořádně naklizíno, ať si jej nepořizuje. Ze všech ostatních hledisek je flat do bytu ideální. I když jsme si Angie původně pořizovali do domečku s dvorkem, stěhování a bydlení v bytě jí určitě neuškodilo. Ba naopak. Flat je pes kontaktní, blejzací a zavřenému samotnému venku v boudě by mu bylo smutno.. i když vše je o zvyku. Doma to potom vypadá tak, že ať jde člověk do koupelny, ložnice, na balkon nebo do kuchyně (tam hlavně), tak má Angie neustále za zadkem. A i když vypadá, že spí nejtvrdším spánkem, tak tiché otevření ledničky ji vždy stoprocentně probudí:-))

 

Pořizovali jsme si Angie jako společníka, na procházky a výlety, na jízdu na kole nebo bruslích. To vše dělá (i když brusle nejsou moc pro ni), ale my s ní toho děláme daleko víc. Nikdy jsme nechtěli chodit na výstavy, o loveckém výcviku se nám ani nesnilo. V Angiiných 20ti měsících jsme absolvovali 2výstavy, OVVR, začali trénovat lovečák, byli na jednom výcvikovém pobytu na Zahradišti a začali pomaličku trénovat i na working testy. Tím naše plány rozhodně nekončí a kdyby jsme měli více příležitostí, chtěli bychom si zkusit například i agility nebo canisterapii. Obzvlášť na canisterapii by byla Angie vhodným objektem, protože z toho flata s šíleným výrazem se během vteřiny, když vycítí situaci (např. při kontaktu s dětmi) stane klidný beránek, který se vyvalí na bok a nechá se hladit a hladit :-)

 

Musím říct, že flat (nebo alespoň naše Angelína) je pes vítací. Stačí se chvilku nevidět (i v řádu sekund!) a vítání je bouřlivé, jako by jsme se neviděli minimálně měsíc. Je to pes veselý, což dokazuje neustálým vrtěním ocásku (pouhý pohled na ni vede k velkému nadšení a spuštění toho vrtícího mechanismu). Toto vrtění je doopravdy téměř nepřetržité a u nás už to mnohokrát schytala váza, nebo nějaká jiná věc. Také se díky tomu z našeho bytu ozývají nepřetržité rány, když si Angie např. stoupne k vaně/ke zdi/ a zvesela mlátí osáckem do podezdívky. (Někdy bohužel) je flat také pes skákací a velice přátelský. Ne každý s nadšením uvítá, běží-li na něho pes s 25kg a šíleným výrazem v očích. Cizí lidi tímto Angie už (no první cca půl rok chtěla úúúplně za každým) neobšťastňuje ( i když najdou se vyjímky, kdy se jí někdo zalíbí a ona se prostě musí seznámit), cizí psy ovšem ano. Musíme mít proto neustále oči na stopkách, protože jakmile Angie spatří jiného psa dřív než my (a není na vodítku), jde se kamarádit. Snažíme se tento její nešvar odstranit, ale je to těžké.

 

Určitě flat není pro každého, i my jsme museli svůj životní styl přizpůsobit Angie a ona se nám za to každodenně odměňuje spoustou blejzanců a neustálým vrtěním ocásku.