Jak jsem šla na OVVR
10.6.2012 jsme hned brzy ráno vyrazili na delší cestu. Jeli jsme do Neslovic, tam to moc dobře znám, protože tam s Kristýnou občas trénujeme a byli jsme tam i na generálce. Kolem 9 jsme dorazili na místo, na mysliveckou chatu. Všude bylo plno retrívrů, převážně mých kamarádů z výcviku, to bylo bezva. Hnedka jsem s nimi chtěla dělat blbinky:-) Nejdřív mě čekala veterinární přejímka, to si prohlídl pan doktor moje tetování a zkontroloval jestli náhodou nehárám. To vám ale bylo nepříjemné:-( A pak už se šlo na věc, čekal nás nástup a losování čísel. Panička řekla páníčkovi, aby jsme si vytáhli šťastnou sedmičku a taky že jo. To měla panička radost.
První disciplína byla povaha. Museli jsme projít kolem řady pejsků a na nikoho nezavrčet, to byla hračka - povaha standardní. Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky a každá skupinka šla se svým rozhodčím někam jinam. Na mě vyšel ten mladší, vypadal sympaticky, ale říkal, že bude přísnej. No uvidíme:-) Druhá disciplína, která mě čekala, byla nos. Pche, na generálce jsem se na donesení bažanta vykašlala, ale tady jsem věděla, že jde o hodně, tak jsem ve vysoké trávě hledala jako blázen a bažanta našla, hnedka ho pěkně čapla (taky jsme to celý víkend předtím trénovali na Zahradišti) a donesla páníčkovi. To bylo radosti. Nemuseli jsme na aport v terénu a dostali za nos i donášení dvě čtyřky. To byli páníčci rádi. Pak jsme se přesunuli na jinou louku a tam někteří pejsci, co nedonesli bážu, museli přinést aport. Pěkně jsem jim záviděla. A pak už se šlo na chůzi u nohy, na vodítku i bez vodítka. To bylo fajn, už jsem byla trošku unavená a šla jsem moc pěkně. Takže další dvě čtyřky:-) Dál mě čekalo chování po výstřelu a přivolání. Páníček mě pusitl, byla jsem ve dvojici s FCR Darci, která se se mnou vůbec nechtěla honit, tsss. Tak jsem běhala sama jako blázen a nějakého střílení jsem si ani nevšimla. A na přivolání jsem taky pěkně přišla. Páníčci byli rádi, kdybych se prý s Darci moc rozdováděla, tak by na mě museli zavolat odchytovou službu:-) Další dvě čtyřky a čekala nás poslední disciplína, aport z vody. Kristýna nám řekla, ať jdeme s kačenou, aby jsme měli případně 2x zvěř. Byl to risk, ale vyplatil se, hnedka jsem pro kačku vystřelila a pěkně donesla až k páníčkovi. Měli jsme tedy plný počet bodů, to bylo radosti:-)
Pak jsme museli strašně dlouho čekat a já jsem si i zdřímla pod stolem. No a šlo se vyhlašovat. Nevěděli jsme, kdo bude první, protože jsme byli s plným počtem bodů a dvěma aporty se zvěří dvě (ještě LR Conie), takže rozhodlo kritérium věku. A protože jsem o měsíc mladší, tak jsem si domů odvezla pohárek a plno dárků a dobrot. To bylo doma radosti.
