Jak jsem šla na lesky
V sobotu mě páníčci zase nabalili do auta a jeli jsme do Švábenic. Jeli jsme kolem rybníka a polem, až jsme dojeli do lesa. Na konci cesty nás čekala myslivecká chata, kde bylo zahájení Lesních zkoušek. Viděla jsem tam už nějaké pejsky a vůdce, kteří byli i na PZ Hvozdná. To už jsem tušila, že se bude něco dít. Všichni jsme si nastoupili do řady a tahali se čísla, páníček si vytáhl trojku, což znamenalo, že půjdeme prvně na barvu. Páníčci byli rádi, že tuhle disciplínu budeme mít brzy za sebou a uvidí se, zda vůbec budeme pokračovat v dalších disciplínách. Ve skupince (skupinky byly po 4) jsme byli s Jackym a dalšíma dvěma labradorkama. Přesunuli jsme se hlouběji do lesa, rozhodčí řekli vůdcům, jak to bude probíhat a šlo se znovu tahat pořadí (na barvě totiž neplatí pořadí vylosované ráno).
První šla na řadu černá labradorka, prvně na následování a potom na disciplínu barva. Dostala od rozhodčích pochvalu. Potom se znova tahalo a šli jsme na řadu my s páníčkem. Prvně následování - to jsem hned na začátku trošku poodešla a pak jsem se opírala hlavou o páníčka. Za to nám dali rozhodčí trojku. A šlo se na barvu. Barva byla stará asi 2,5hodiny, byla nakapána kančí krví, jednou jsem z barvy sešla a rozhodčí mi moc chválili nos, ale práce jako taková se jim úplně nelíbila. Panička mezitím čekala nahoře na cestě a říkala, že se moc modlila, aby už konečně zatroubili, že už jsem došla ke kusu. Trvalo to docela dlouho, ale já se moc snažila a byla mooc překvapená, že na konci barvy nebyly dobrotky, ale malé divoké prase. Páníček musel prasátko upravit, aby bylo správně natočené a dostali jsme větvičku, že jsme splnili disciplínu. Páníček si ji dal za klobouk a já jsem ji dostala za obojek. Vůbec se mi tam ale nelíbila, tak jsem si ji hnedka sundala. Rozhodčí říkali, že nos mám sice dobrý, ale práce jako taková se jim nelíbila a i když jsem jen jednou sešla, tak jsem dostala 2, to abych prý za tu práci neměla případně nárok na CACTa. Páníčkům se moc ulevilo, že máme barvu úspěšně za sebou. Prý tomu ani nevěřili, potom, co jsem předváděla v týdnu na tréninku. Po disciplíně jsme šli čekat, až dokončí disciplínu druhá černá labradorka a Jacky. Já jsem si mezitím chtěla očuchat labradorku, co šla na řadu první a ta mě hnedka pořádně řafla do čumáku. To jsem moc brečela, tekla mi krev a na čumáku mám hlubokou ránu a trošku odřený čenich. Au au. Celý zbytek soboty a neděle jsem si na onu labradorku už dávala pozor, abych se k ní nepřiblížila a ona mi zase něco neudělala.
Po tom, co dokončili i zbývající labradoři, přesunuli jsme se ještě dál do lesa, k altánku, kde probíhal marking, slídění s dohledávkou a vodění. Na marking jsme šla jako třetí, už podle ranního losu a vystřihla jsem jej přímo ukázkově. Prováděl se na poli, vzdálenost byla akorát a já jsem byla celá nažhavená do práce. Po pokynu rozhodčího jsem vyběhla, hned doběhla ke kusu a páníčkovi donesla. Potom se šlo na slídění, to probíhalo v lese. Tam jsem se moc snažila, aby páníček byl spokojený a hezky jsem se nechala posílat do stran a za odměnu jsem si potom mohla dohledat bažantíka. Jůůů, ten byl. Rozhodčí mě moc pochválili, prý jsem se jim moc líbila a zároveň si všimli mého zranění. Páníček ale nechtěl žalovat, takže jsme to nějak neřešili. Na tomto stanovišti jsme nakonec provedli chůzi na vodítku a bez vodítka, hezky mezi stromy a ne po cestičce, aby jsme to měli těžší. No šla jsem přímo ukázkově a páníčci ze mě měli radost. Potom jsme se občerstvili v místní pojízdné udírně a přesunuli se na poslední stanoviště, kde nás čekali vlečky a odložení.
První vlečka byla s bažantem, tahala ji paní rozhodčí a nebyla moc dlouhá, bažanta jsem v lese hnedka našla a donesla jej. Druhá vlečka byla se zajícem, nebo vlastně králíkem. Tu tahal pan rozhodčí a ta byla docela dlouhá a pěkně zatočená. Neměla jsem s ní problém, jen po disciplíně říkal pan rozhodčí páníčkům, že mě u králíčka pozoroval a že jsem vypadala, že nevím, jestli mám králíčka donést. On byl totiž bílý s černými fleky a my doma vždycky trénovali s hnědými, tak jsem si nebyla jistá, jestli páníček chce, abych donesla toho barevného králíka. Ale nic jiného na konci vlečky neleželo, takže jsem donesla jej:-) Páníčci byli rádi, že jsme vlečky v lese měli natrénované a na zkoušce jsem tedy neměla problém. Nakonec bylo odložení v lese na 5minut. Páníček mě dal radši do lehu a šel se schovat. Já jsem hezky ležela a čekala, až si pro mě zase přijde. Jsem přece holka poslušná, ne?
Po této skupince disciplín jsme se přesunuli na chatu, kde si páníčci dali oběd. Pečeného kance se zelím a knedlíkem. Moc jim šmakovalo a já zatím odpočívala v autě. Musela jsem dlouho čekat, než se ostatní skupinky vrátili z disciplín a mohlo se jít na poslední disciplínu - klid na stanovišti. To jsme se rozestoupili do řady, já si sedla vedle páníčka a čekalo se. A pak to začalo, všude se střílelo a v lese probíhala imitace naháňky a já musela sedět, být potichu a ani se nehnout. U každého totiž stál rozhodčí a hodnotil klidy. Zvládla jsem to skvěle, seděla jsem, ani jsem nedutala:-) A to bylo všechno, páníčci mě dali do auta, kde jsem hnedka usnula, protože to bylo velice vyčerpávající. A zase jsme museli čekat, než rozhodčí spočítají bodíky. Já jsem tedy měla 2 z barvy, 3 z následování a zbytek samé 4. Díky té dvojce z barvy jsem se posunula do II.ceny, ale to neva. Hlavně, že jsem dokončila! Z barvy byla jen jedna 4, pár trojek, hodně dvojek a dost psů na této disciplíně i vypadlo. Vítězem se stala černá labradorka z naší skupiny, která jediná měla z barvy 4, na druhém místě byl Jacky a třetí fena Chesepeaka. Já jsem skončila 5. V I. ceně tedy skončili pouze 3psy, u goldenů a flatů nebyl zadán titul CACT. Po vyhlášení jsme sedli do auta a rychle jeli domů, abych si prý pořádně odpočinula. Nevěděla jsem proč, ale hned v neděli ráno mi to bylo jasné, jeli jsme zase do Švábenic, tentokrát na Speciální zkoušky z vodních prací. O tom ale zase až příště:-)
Foto: angiezannenskych.rajce.idnes.cz/Lesni_zkousky_Svabenice