Jak jsem šla na Field Trial
V sobotu odpoledne jsme se vydali na dlouhý výlet. Bylo to ještě dál než do Borotína na ZPR, tak jsem si říkala, kam mě to ti páníčci zase vlečou. Sobotním cílem byl tentokrát Jindřichův Hradec, kde se páníčci domluvili s jejich kamarádem na přespání. Ještě odpoledne jsme si prošli Jindřichův Hradec a zhodnotili, že je tam moc krásně. Večer jsme se vydali na ubytování a i s páníčků kamarádem seděli u ohýnku a vykládali. Bylo to moc fajn a já vůbec nechtěla jít spát, ale páníčci mě zahnali na kutě, abych byla dostatečně odpočatá.
Ráno jsme se totiž vydali směr Klec u Třeboně. Sraz byl na rybárně v Kleci, kde jsem viděla svoje spolubojovníky (6zlaťáku, 2labradoři, 5flatů a 1chesapeak). Pěšky jsme se po prezenci, veterině a losování (číslo losu 13) přesunuli na hráz mezi dva rybníky. První šla na řadu první polovina (7) psů. Ještě před nástupem proběhla debata, zda může být pes na vodítku nebo ne (samozřejmě že ne). My jsme stáli a čekali a dívali se. Moc jsme toho neviděli, hráz byla hodně zarostlá stromy a keři a vůdci od sebe byli poměrně daleko. Každopádně se začalo střílet, z rybníka vylétly stovky kachen a rozhodčí (každý vůdce měl svého rozhodčího, který kontroloval klidy, poslušnost a říkal vůdci, pro který kus psa poslat) vůdcům řekli, ať si psa pošlou pro tu a pro tu kachnu. Záleželo tedy jak se zrovna střelec trefil, někomu kachna dopadla 2 metry do vody před ně, někomu dokonce přímo na hráz a někomu třeba i 50metrů daleko (což byl potom i můj případ). Hodně se ukázalo, jak který pes má zkušenosti, protože z první skupinky vypadli hned myslím 3psi, z různých důvodů /klidy, nechtěli do vody, zapřeli kus/. Potom jsme se prostřídali. Já byla až úplně /předposlední/ na druhém konci rybníka, takže panička vůbec netušila, co se tam děje. A jak to tedy bylo?
Posadila jsem se na určené místo vedle páníčkové nohy, začalo se střílet, já byla v pohodě, koukala, seděla, byla zticha. Bohužel k místu kde jsme měli stanoviště zrovna nepadl žádný kus, takže jsme se museli po chvíli přesouvat na jiné, které teda nebylo moc šťastné, protože kačeny od něj byly hodně daleko ve vodě (cca 50-60metrů). Páníček mě poslal, já šla, ale nějak jsem se ve vodě vylekala plovoucí klády a už se mi do vody znova nechtělo. Potom mě tam páníček dostal ještě jednou, ale to už jsem byla taková vyjukaná a ve vodě se o mě otřela nějaká ryba, já nadskočila, z vody vylezla a už tam nechtěla. Navíc v průběhu se samozřejmě hodně střílelo, takže ani povely jsem pořádně neslyšela. Byla to docela smůla, protože někteří psi chodili pro kusy co byly od břehu kousíček nebo třeba hned na hrázi. Ale to se nedá nic dělat. Z naší skupiny prošli do další leče tuším jen 2psi.
Druhá leč byla ještě náročnější. Vůdci stáli na hrázi a před nimi byla několikametrová stěna z rákosu. Kačeny samozřejmě dopadaly až za rákos do vody, takže ani pes ani vůdce nic neviděli. Pro I.cenu chtěli od každého psa rozhodčí donést 5kusů, pro CACITa 6-8kusů. Do rozstřelu se dostali 4 - již velmi zkušení psi a po urputném a těžkém boji (dohledávka v rákosu - 2kusy za 10minut) se vítězem zkozušek stal Chesapeak s vůdcem Ing. Kordou.
Jinak se nám zkoušky líbily, i když to vypadalo jednoduše, tak to bylo velice těžké a pro mě to byla obrovská zkušenost. Dobře jsme si tam popovídali s některými vůdci a řekla bych, že na zkouškách byla i dobrá atmosféra, fajn organizace a hlavně oběd přímo na rybárně. Prý to třeba zkusíme za rok, až na to budu lépe připravená...