Jak jsem se zase stěhovala
V dubnu roku 2012 mě čekalo další stěhování. Nic jsem netušila, užívala jsem si své krásné boudy, hrátek s Mikešem a jedno odpoledne mě páníčci sbalili do auta a jeli jsme i s věcmi pryč. Nebylo to daleko, autem jezdíme na daleko větší výlety. Zastavili jsme v nějakém větším městě před bytovkou a páníčci mi řekli, že tady teď budeme bydlet. A v posledním patře - to je schodů, co jsme musela (a vlastně denně musím) vyšlapat. Ale mně to neva, máme bezva bydlení, nejradši se rozvaluji na novém gauči, aby měli páníčci co nejméně místa, popřípadě na prostředku kuchyně nebo v koupelně pod umyvadlem, abych co nejvíc zavazela. A chystám páníčkům samá super překvápka, když se vrátí z práce. Někdy roztahám po celém bytě toaleťák, nebo si vytáhnu koš na prádlo až na gauč a věci z něj roztahám po celém bytě. To je ohromná sranda. V poslední době si ale páníčci na všechno dávají větší pozor, tak jim už tolik překvápek nechystám. Ach jo. Ale jinak se mi bydlení líbí, hned za domem máme pole, kam skoro nikdo nechodí, tak si můžu lítat a lovit křečky nebo myši, jak se mi chce. Také tu máme bezva rybník a řeku, takže i vody si užiju plno. Stal se ze mě městský bytový pes. A na tom není nic špatného:-)
