Jak jsem se stala canisterapeutickým psem
To zase panička jednou něco vymyslela:-) V sobotu z rána mě páníčci naložili do auta a vydali jsme se na cestu - prý směr Ostrava a prý uvídm Kamilu a Annie, no moc jsem se těšila. Po hodince a půl cesty jsme dorazili do Psí školy Koira v Ostravě Nové Vsi, hned jak jsme zaparkovali, tak nás vítala Kamila (to je panička od mojí sestřičky Annie) a já byla moc ráda, že ji zase vidím. Za chvilku přijela ještě nějaká slečna s fenkou Lajkou a to jsme se hnedka skamarádili a proběhla pořádná hoňka po areálu Koiry. Potom už byl ale čas odebrat se na Canisterapeutický seminář, bylo nás tam celkem 6pesanů. Během semináře všichni pejsci spali, nebo alespoň leželi, jen já jsem byla plná energie a pořád jsem chtěla, aby mě panička hladila - tu na zádech, tu na hlavě, tu na bříšku a když mě nechtěla hladit panička, tak jsem obtěžovala pána, co seděl vedle. O přestávce už to přestalo paničku bavit, tak mě dala na starost páníčkovi, který ve společenské místnosti něco rýsoval na počítači - to byl páníček rád, protože teď byla zase řada s hlazením na něm. Ale panička byla ráda, že ze semináře alespoň něco měla. Po obědě jsme šli všichni pesani ven a prý že teda budou ty canisterapeutické zkoušky. Nevěděla jsem, co to teda znamená, ale vypadalo to, že to bude celkem zábava.
Šli jsme na řadu jako třetí. Nejdřív jsme šli s paničkou u nohy a paní rozhodčí říkala "dopředu", "vpravo", "čelem vzad" atd. a já musela pěkně jít na prověšeném vodítku. Potom mě panička odvázala, dala mi povel volno, já začala trošku běhat a když mě panička zavolala, tak jsem hnedka přišla. Pak to bylo těžší, panička mi měla dát volno a já měla být odlákána na pamlsek a aniž bych něco dostala, tak mě měla panička zavolat. No jo, to bych nebyla já, abych se pěkně nepředvedla. Panička mi dala volno a já plnou parou běžela, ale ne směrem k rozhodčím, ale směrem k ostatním pesanům, kde jsem hledala páníčka. A našla jsem jej, byl schovaný za stromem. Všichni jsme se tomu zasmáli a zkusili to znova. Panička mě zavolala, potom mi dala znovu povel volno a já tentokrát už běžela k rozhodčím a figurantům a ti mi nabízeli ňaminy. A panička mě volala a já bojovala, jestli jít radši za paničkou, nebo počkat, jestli něco nedostanu. Nakonec jsem se ale rozhodla pro paničku. Bylo vidět, že se jí docela ulevilo:) Dál nás čekalo odložení. To mi panička řekla zůstaň a šla opodál a pak se vrátila. To jsem vydržela, být bez paničky, když jsem na ni viděla, ale jak se ke mně vracela, tak jsem si ze sedu lehla, naštěstí to ničemu nevadilo. Dál nás čekal Průchod skupinou osob. To si paní rozhodčí a všichni figuranti a i páníček a Kamila stoupli do kroužku, který jsme museli s paničkou dvakrát obejít. Lidé v kroužku se zatím bavili, otevřeli na mě deštník, páníčkovi spadla berle... potom jsem s paničkou vstoupila do kroužku a všichni křičeli, hádali se, přetahovali se o hůlku a tahali mě a hladili a mě se to docela líbilo, že jsem byla v centru dění:) Takže další disciplínka byla úspěšně za námi. Dále nás čekaly rušivé zvuky. To jsme šla paničce u nohy, když tu kolem nás proběhl člověk a za chvilku další a spadl mu k nám na zem pytel s pet lahvemi. To jsem zvládla bezvadně, když totiž chodíme po cyklostezce do Topolan na vycházky, tak kolem nás běhá spousta lidí:) Další na řadě byla prohlídka psa - to jako se mnou panička přišla k paní veterinářce, pozdravily se a paní veterinářka si mě pořádně prohlédla - ouška, ocas, nohy, oči a mně se to líbilo:) Potom už ale byl na řadě kontakt a procházka s vozíčkářem. Vozíčkářem byl figurant David, s kterým jsme se seznámili v průběhu čekání na disciplíny a byl strašně moc fajn, asi měl moc rád pejsky, pořád na mě dělal ťuťu ňuťu, takže jsem si jej doopravdy zamilovala. A teď už k disciplíně - prvně se panička s Davidem jakože seznámila, on ale kýchal a panička musela poznat, že na mě má alergii, bylo to jen jako, ale panička to poznala. Potom jsme se šli s vozíčkářem projít a on mě vedl na vodítku (ve skutečnosti ale držela vodítko i panička, aby to bylo bezpečné), nakonec mi David dával pamlsky a já si je musela opatrně vzít. Pro jistotu si to zkontrolovala i paní komisařka, ale myslím, že jsem to zvládla dobře. Po těchto disciplínách jsme se přesunuli opět do psí školy a čekalo nás polohování a ovládání se před jídlem. Já jsem šla prvně na polohování za ležícím Davidem, k tomu jsem se tiskla, panička si s ním povídala a bylo to moc fajn. Potom jsem šla na polohování k sedící Janě, tam se mi tolik nelíbilo, ale když dala Janě panička pamlsky, tak už jsme byli docela kamarádky. Jana si mě hladila a muchlala a i mě trošku tahala, ale já jsem všechno zvládla. Naštěstí to netrvalo dlouho, byla jsem z toho trošku nesvá. Naposledy nás čekalo ovládání se před jídlem - na židli ležely dobroty jako míchaná vajíčka a pamlsky a my museli s paničkou projít kolem, zastavit se, abych si čuchla a já si nesměla nic vzít. A já to zvládla na jedničku. Uf a bylo to za námi. Pak už nás čekalo vyhodnocení a předání certifikátů o absolvování canis semináře a poté i certifikátu, že jsem Canisterapeutický pes. Všichni pejsci, co jsme na zkouškách byli, jsme se stali Canisterapeutickými psy. A paničce se ulevilo, že jsme to tak pěkně zvládli a že máme úspěšně za sebou naši první zkoušku, kterou jsem absolvovala pod vedením paničky. Fotky: angiezannenskych.rajce.idnes.cz/Canisterapeuticke_zkousky/
